Listopad – Projektor
I.
Prastarý projektor osvětluje prach,
na nehybných políčkách tančí Vincent s Miou.
Dávno co se přetrh celuoid na cívkach.
A v tichu se topí liduprázdný kino.
ref.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek. Že vrátíme se k svým.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek. Než vrátíme se k svým.
II.
V poslední řadě, sedíme my dva,
držíme se pevně, jak tonoucí stébla.
Dokud nás nenajdou, tak svět smysl má.
Zvenku slyším kroky, a tak si říkám vrána k vraně přece sedá.
ref.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek. Že vrátíme se k svým.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek. Než vrátíme se k svým.
br.
Ještě chvíli zůstaň, než nás zase proudy strhnou dál.
Drž se pevně, než nás rozdělí.
Ještě chvíli zůstaň, než nás zase proudy strhnou dál.
Drž se pevně, než nás rozdělí.
ref.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek. Že vrátíme se k svým.
Za ty roky, kdo by to jen řek,
že si projdem tolik stejnejch řek, že vrátíme se k svým.
Než vrátíme se k svým.