Listopad – Projektor,
Tempo 124
I.
D Emi G
Prastarý projektor osvětluje prach,
D Emi G
na nehybných políčkách tančí Vincent s Miou.
D Emi G
Dávno co se přetrh celuoid na cívkach.
D Emi G
A v tichu se topí liduprázdný kino.
ref.
Hmi Fis G
Za ty roky, kdo by to jen řek,
D A Emi
že si projdem tolik stejnejch řek.
G
Že vrátíme se k svým.
Hmi Fis G
Za ty roky, kdo by to jen řek,
D A Emi G
že si projdem tolik stejnejch řek. Než vrátíme se k svým.
II.
V poslední řadě, sedíme my dva,
držíme se pevně, jak tonoucí stébla.
Dokud nás nenajdou, tak svět smysl má.
Zvenku slyším kroky, a tak si říkám vrána k vraně přece sedá.
ref.
Za ty roky, kdo by to jen řek…
br.
B C D
Ještě chvíli zůstaň, než nás zase proudy strhnou dál.
B C D
Drž se pevně, než nás rozdělí.
B C D
Ještě chvíli zůstaň, než nás zase proudy strhnou dál.
B C D
Drž se pevně, než nás rozdělí.
ref. Za ty roky…že vrátíme se k svým, než vrátíme se k svým.