Antagonista
I.
Prosím tě než vstoupíš, odlož svůj nihilismus.
Do plastový přepravky u vchodových dveří.
Klepej šestkrát a potom kolikrát ještě chceš,
Hlavní je se tvářit, že víš o co tady běží.
Tak tě vítá obchod s cynismem, prodávaj se tady pravdy,
pravda ne tak úplně zdravý, obalený v kouři
ze zanedbaných plic a spousta reedic příruček pravidel jak žít život.
Život bez pravidel.
II.
Listuješ ve stránkách extrémních objemů,
že v soukolí systému je marný čekat na změnu.
V betonový zahradě pučí mládí,
pod trnovou korunou zas hořký přání.
Vždycky když si říkáš: Líp už to nesvedu,
stáváš se antagonistou vlastního příběhu.
Listopad a nula stupňů tančíš v dešti
vyhýbáš se po tmě kapkám a noční běsi,
čekají už od čtyř hodin v tvoji hlavě,
vyhlížejí chvíli, kdy nebudeš ve střehu.
Vždycky když si říkáš: Líp už to nesvedu,
stáváš se antagonistou vlastního příběhu.
ref.
Dál už to znáš, tahle noc končí, s ní i já.
Dál už to znáš, tahle noc končí, s ní i já.
Vždycky když si říkáš: Líp už to nesvedu,
stáváš se antagonistou vlastního příběhu.